Rodičovská pravidla, která jsme si dali před dětmi. A která realita trochu upravila

„Moje dítě tohle nikdy dělat nebude.“

Pokud jste někdy byli rodiči, nastávajícími rodiči nebo jste jen měli před dětmi poměrně jasnou představu o tom, jak budete vychovávat, možná tuhle větu znáte.

Žádné mobily u jídla.
Sladkosti jen výjimečně.
V osm se jde spát.
Hračky se uklízejí.

A pak se narodí dítě.

A některé z vašich pečlivě sestavených pravidel přežijí. Jiná dostanou menší úpravu. A u některých jednoho dne zjistíte, že jste je porušili už tak dávno, že si vlastně ani nepamatujete, kdy k tomu došlo.

A víte co? Možná je to úplně normální.

Proč máme před dětmi tak jasnou představu o výchově?

Dokud dítě nemáme, máme k dispozici především představy.

Vidíme rodiny kolem sebe. Posloucháme kamarády. Čteme články o výchově. Něco jsme zažili ve vlastní rodině a něco naopak dělat nechceme.

Z toho vzniká poměrně logický plán:

„Až budu mít dítě, budu to dělat jinak.“

Jenže dítě není projekt s přesně připraveným zadáním.

Má vlastní temperament. Vlastní potřeby. Vlastní nálady. A občas také velmi pevný názor na to, že modré tričko je přijatelné, zatímco červené představuje zásadní životní křivdu.

Do toho přichází únava, práce, školka, domácnost, sourozenci, nemoc, návštěvy a běžný život.

A najednou zjistíme, že rodičovství není jen o tom, jaké máme zásady, ale také o tom, jak je dokážeme používat v reálném životě.

„U nás žádné obrazovky u jídla.“

Tohle je jeden z klasických příkladů.

Před dětmi může znít pravidlo jednoduše:

Jídlo se jí u stolu. Bez telefonu. Bez pohádek.

Pak přijde den, kdy dítě odmítá jíst, všichni spěchají, někdo je unavený a krátká pohádka najednou znamená, že se večeře vůbec podaří.

Neznamená to automaticky, že všechna pravidla přestala dávat smysl.

Spíš to ukazuje, že mezi „nikdy“ a „vždy“ existuje docela velký prostor.

A právě tam se většina běžného rodičovství odehrává.

„Sladkosti jen výjimečně.“

Další oblíbené předsevzetí.

Pak přijde návštěva u babičky.

„Dej si ještě jeden.“

Pak narozeniny. Pak školka. Pak Vánoce. Pak Velikonoce.

A najednou máme podezření, že slovo „výjimečně“ má v každé rodině trochu jinou definici.

Jednou za čas si dítě dá něco, co není zrovna ukázkovou součástí vyváženého jídelníčku. A není potřeba z toho dělat drama.

Mnohem důležitější je to, jak vypadá jeho stravování běžně. Co jí většinu času. Jaké potraviny tvoří základ jeho jídelníčku a jaké stravovací návyky si postupně osvojuje.

Jedna sladkost, návštěva cukrárny nebo narozeninový dort sama o sobě neurčuje, jak se dítě stravuje. Důležitější je celkový obrázek.

„V osm se jde spát.“

Tady realita často přichází velmi rychle.

19:45 – pyžamo.
19:52 – napít.
20:03 – ještě na záchod.
20:11 – pohádka.
20:19 – „Já vůbec nejsem unavený.“
20:27 – „A proč musí být noc?“

A rodič přemýšlí, kde přesně se stala chyba.

Možná nikde.

Pravidelný režim může být užitečný, ale konkrétní čas není kouzelné číslo, které funguje stejně pro každé dítě a každý den.

Rodičovství je mimo jiné schopnost rozpoznat, kdy má smysl trvat na pravidle a kdy je lepší situaci trochu přizpůsobit.

„Hračky budou mít svoje místo.“

Samozřejmě.

Mají.

Jen zatím nikdo nezjistil kde.

Dětské hračky mají zvláštní vlastnost. Ve chvíli, kdy jich máte jednu krabici, vypadají jako rozumné množství.

Ve chvíli, kdy se jejich počet nějakým záhadným způsobem zdvojnásobí, už se z obýváku pomalu stává archeologické naleziště.

I tady může být užitečnější hledat systém, který rodina zvládne, než usilovat o dokonalý pořádek.

Jednoduchý koš na hračky může být praktičtější než sofistikovaný organizační systém, který vyžaduje vlastní organizační systém.

Pravidla vs. hodnoty: v tom může být celý trik

Možná je užitečné rozlišit dvě věci.

Hodnota říká, na čem nám záleží.

Pravidlo říká, jak toho chceme dosáhnout.

Například:

Chci, aby dítě mělo zdravý vztah k jídlu.

To je hodnota.

Sladkost může být pouze v sobotu.

To je konkrétní pravidlo.

A právě pravidlo může být potřeba časem upravit, aniž by se změnila původní hodnota.

Stejně tak můžeme chtít, aby dítě mělo dostatek spánku. To ale neznamená, že každý večer musí přesně ve 20:00 ležet v posteli.

Tenhle rozdíl může být pro rodiče docela osvobozující.

Nemusíme se vzdát toho, na čem nám záleží jen proto, že jsme změnili způsob, jak toho chceme dosáhnout.

Když rodičovská pravidla nefungují podle plánu

Možná nejde o to mít co nejvíc pravidel.

Možná jde spíš o to mít několik pravidel, která dávají smysl celé rodině a která dokážeme dlouhodobě dodržovat.

Pomoci může například několik jednoduchých otázek:

• Je tohle pravidlo opravdu důležité?
• Proč jsme ho vlastně nastavili?
• Funguje pro naše dítě?
• Funguje pro nás jako rodiče?
• Dokážeme ho dodržovat i ve dnech, kdy jsme unavení?
• Pomáhá nám, nebo nám jen přidává další zdroj stresu?

Protože pravidlo, které dokonale vypadá na papíře, ale každý den vytváří konflikt, možná potřebuje úpravu.

Ne nutně zrušení.

Úpravu.

Dokonalé rodičovství neexistuje

A možná je dobře, že ne.

Děti nepotřebují rodiče, kteří nikdy nezmění názor, nikdy neudělají chybu a vždy přesně dodrží všechna předsevzetí.

Potřebují bezpečné prostředí, péči, pozornost a rodiče, kteří se snaží reagovat na jejich potřeby a zároveň nezapomínají úplně sami na sebe.

Některé dny budete trvat na pravidlech.

Jiné dny budete dělat kompromisy.

A občas budete stát uprostřed obýváku, kolem vás budou hračky, dítě bude sledovat pohádku, kterou jste kdysi zásadně odmítali, a vy si řeknete:

„Tak dobře. Dneska to takhle stačí.“

A možná právě tohle je součást normálního rodičovství.

A teď se přiznejte

Co jste před dětmi říkali, že u vás doma nikdy nebude?

A co je dnes úplně běžnou součástí vašeho života?

Mobil u jídla?
Sladkosti?
Pohádka před spaním?
Neuklizený pokoj?
Nebo něco úplně jiného?

Napište nám.

Protože je dost možné, že vaše „nikdy“ je přesně to, u čeho si někdo jiný právě teď říká:

„Tak tohle máme doma úplně stejně.“